Chybí demokracii update?

17. listopad. Jeden z mála dnů v roce, který společnost věnuje sebereflexi. Kam jsme od roku 1989 doputovali a jak si dnes stojíme?

Tváří v tvář nedostatkům sami sebe často chlácholíme, že jsme pořád „mladá demokracie“. Není se proto co divit, že věci nefungují tak jak mají. 26 let je však dlouhá doba. Často obdivovaná První republika existovala pouhých 20 let. Měla spoustu dětských nemocí, ale přesto je v paměti národa uchována jako světlý kousek historie. Domnívám se, že je to proto, že jsme si ji museli doslova vybojovat.

Neustálým bojem je i sama demokracie, pokud nemá být pouze abstraktním ideálem. Bojem za svobodnější, spravedlivější a sebevědomější společnost. V roce 1989 nám demokracie takřka spadla do klína. V porevoluční době se rychle nastavila většina základních pravidel právního státu a od té doby se příliš neměnila. Říká se, že samotné zákony a paragrafy demokracii netvoří a že stejně důležité jsou ideje v jejich pozadí. Platí to ale i naopak. Samotné ideály se bez psaných zákonů mohou velmi rychle ušpinit. V 90. letech to byla kuponová privatizace s rozsáhlým tunelářstvím, na přelomu tisíciletí politický kartel ODS a ČSSD, enormní nárůst korupce v prvním desetiletí 21.století, dnes skryté nebo otevřené propojování politiky a byznysu.

Zkušenost posledních 26 let jasně ukazuje, že pouhé „základní“ nastavení pravidel hry nestačí. Stejně jako softwarové programy potřebují pravidelnou aktualizaci, i pravidla pro ty, kteří ovládají páky moci, je třeba neustále zdokonalovat. To ale neznamená vznik dalších a dalších zákonů, které jsou plné příkazů a zákazů pro nás občany. Větší smysl dává vytváření jasných pravidel tam, kde mohou postihnout systémové problémy demokracie. A zde je zakopán pes. Pokud demokracii zaměníme za vhození volebního lístku jednou za čtyři roky, riskujeme, že se budou provádět spíše aktualizace méně důležité a velké problémy se budou odsouvat.

Úspěch či neúspěch svobody a demokracie tkví v tom, zda jsme schopni nastavit a dodržovat spravedlivá pravidla hry. Průvodním znakem pádů nejrůznějších společenských zřízení vždy byla přebujelá korupce, netransparentnost mocenských vztahů a neférovost. Stačí se podrobněji podívat na příběhy zemí, jako je Řecko nebo Ukrajina...

Politické strany se v předvolebních slibech předhánějí v tom, která prosadí větší transparentnost, sníží korupční prostředí, omezí střet zájmů apod. Jak se to ve skutečnosti daří je dobře patrné při pohledu na vývoj legislativy v uplynulých 26 letech. Co něco tak jednoduchého, jako možnost nahlédnout jednoduše do smluv uzavíraných státem? Jde o první zákon současné vlády týkající se přímo boje proti korupci a neprůhlednému hospodaření. A navíc velmi zásadní, protože na něj čekáme řadu let. Připravuje se déle než dva roky a nakonec jej minulý měsíc Senát vrátil Sněmovně spolu s pozměňovacími návrhy, které z něj dělají prázdnou skořápku. Poslanci o jeho osudu rozhodnou v úterý 24. listopadu. Výsledek jejich hlasování – tedy zda budou stát za svým původním návrhem, na kterém řadu měsíců pracovali, nebo přijmou vyprázdněný senátorský návrh – jasně ukáže, jak velkou váhu zlepšování demokratické praxe skutečně přikládají. Bude to také velký test pro současnou vládu. Měli bychom proto bedlivě sledovat, jaké byly politické projevy o demokratických ideálech 17. listopadu, které jistě zazní příští úterý, lišit od skutečných činů příští úterý.