Komentář: Pod svícnem už je rozsvíceno

Reakce právního analytika Frank Bold, spoluautora komentáře k zákonu o registru smluv na komentář vysokoškolského pedagoga Petra Kolmana v deníku Právo.

Pedagog Petr Kolman se v deníku Právo opřel do registru smluv (Pod svícnem bývá informační tma, 7. 3.). Zopakoval několik nepodložených tezí zaznívajících od chvíle, kdy byl zákon poprvé předložen Poslanecké sněmovně. Od kritiků zveřejňování státních smluv dokola čteme, že třeba národní podnik Budvar bude muset všechny své smluvní podmínky odhalit konkurenci, a přijde tak o zahraniční trhy.

Co na tom, že takové nebezpečí vlastně nehrozí? Budvar totiž může své obchodní tajemství chránit jako doposud (a také toho při dosavadním zveřejňování smluv dostatečně využívá).
Veřejné instituce, tj. i „státem vlastněné podniky“, jako např. ČEZ, a. s., městské dopravní podniky či obcemi založené fotbalové kluby přitom musí už dnes na základě zákona o svobodném přístupu k informacím na žádost kohokoli poskytovat informace, včetně těch o svých smlouvách. Nakládají totiž s veřejnými prostředky.

V tomto ohledu se uvedené podniky nijak neliší od příspěvkových organizací státu či územních samosprávných celků, které informace poskytují zcela běžně. Realita poskytování informací od státních firem je však v mnoha případech zdlouhavá a tristní.

Registr smluv tak má tuto informační povinnost usnadnit, a může tak předcházet zbytečným nákladům spojeným s individuálním poskytováním informací, případně s výdaji na soudní rozepře nad neposkytnutými informacemi. Význam registru smluv je také preventivní, neboť možnost snadné veřejné kontroly vylučuje bezstarostné uzavírání jednostranně nevýhodných smluv.

Zlatým hřebem článku je tvrzení, že neziskové organizace informace poskytovat nemusí. Opak je pravda. Neziskovými organizacemi jsou – doslova vzato – všechny právnické osoby, které sledují jiný účel než dosažení zisku. Jde tak například i o obchodní společnosti založené za neziskovým účelem, příspěvkové organizace, dobrovolné svazky obcí, nadace, veřejné vysoké školy, veřejné výzkumné instituce, obecně prospěšné společnosti a další. I tyto organizace, pokud jde v jejich případě o veřejné instituce, musí již dnes poskytovat řadu různých informací. Pokud některá „neziskovka“ nespadá do okruhu subjektů, které mají zveřejňovat informace (například dobrovolný spolek hasičů), podléhá veřejné kontrole v případě, že je příjemcem veřejných prostředků.

Smlouvy všech neziskovek se státem a veřejnými institucemi, které mají dle zákona o registru smluv povinnost své smlouvy zveřejňovat, přitom najdete v registru už dnes. Stejně tak podléhá uveřejnění v registru jakákoli smlouva mezi státem a soukromým podnikatelem.

Návrh pana Kolmana zařadit neziskovky čerpající veřejné prostředky mezi povinně zveřejňující subjekty je tedy nadbytečný. Zákon o registru smluv zároveň nenutí ryze soukromé osoby uveřejňovat smlouvy uzavírané s jinými soukromými osobami. V tomto případě přece nejde o žádné veřejné prostředky. A běžní občané (především ti podnikající) jsou v posledních letech kontrolováni v různých oblastech až až.

Autor tak jen odvádí pozornost od zásadní otázky: Potvrdí senátoři zatemnění informací o smlouvách státem vlastněných podniků za více než 148 miliard ročně? O ty se moc nestarejme, zato na soukromý sektor (do něhož spadají i některé neziskovky) si pořádně posviťme, tvrdí autor a zaštiťuje se přitom bojem za transparentní nakládání s veřejnými prostředky. Vskutku zvláštní přístup.

Petr Bouda
Autor je právní analytik organizace Frank Bold a spoluautor komentáře k zákonu o registru smluv.

Komentář vyšel 16. března 2017 v deníku Právo.