Komentář O. Kužílka k registru smluv: Škrholův masakr našich peněz

Vykostění registru smluv ukazuje na nestabilitu sněmovní většiny i na odpovědnost za opuštěné volební sliby

Půl roku měly prakticky všechny subjekty nakládající s veřejnými penězi zveřejňovat své smlouvy. Většina to dělala bez významných problémů, některé se skřípěním zubů. Ty se předháněly v líčení komplikací, které jim zveřejňování přináší, a pořádaly lobbistické nájezdy na Poslaneckou sněmovnu. Nejúspěšnější a nutno uznat, že i nejsrozumitelnější byl Budějovický Budvar. Vylomil první kamínek z hráze, která měla posílit veřejný dohled nad nakládáním s veřejnými penězi. Přesvědčil poslance KDU, aby jej navrhli vyjmout. Na tento „nosič“ se vzápětí nabalila sněhová koule dalších a dalších výjimek, většinou zcela přehnaných. Jako když pověstný Škrhola zabil mouchu na králově nose kyjem, takže s mouchou zabil i krále.

Tento týden poslanci ČSSD, KSČM a část poslanců ODS a KDU-ČSL významnou část výjimek schválili. Z registru smluv zmizí odhadem více než čtvrtina sledovaných veřejných peněz. Nejhorší řez je vynětí právnických osob vlastněných státem, kraji a obcemi, které mají průmyslovou nebo obchodní povahu. Přitom právě penězovody přes veřejně vlastněné obchodní společnosti, ať už státní, krajské, nebo obecní, vyvolávají trvalé otázky, zda občas nejde o skryté financování politických zájmů, různé trafiky, skupinové zájmy, klientelismus a někdy i korupci. Upozornila na to i zpráva BIS. Věřím, že většina veřejných firem jistě hospodaří poctivě. V době otevřených dat a analytického zpracování informací však může odhalit anomálie a preventivně jim zabránit jedině plošná veřejná kontrola.

Neziskové organizace vyvinuly obrovské úsilí. S podniky a institucemi, které avizovaly největší možné problémy, je detailně analyzovaly. Podařilo se vyjasnit, že naprostou většinu z nich je možné vyřešit správným použitím zákona. Ten většinu citlivých informací výslovně a důkladně chrání. Často se ukázalo, že je třeba jen pozměnit praktické postupy při uzavírání smluv, údajné problémy se často při bližším pohledu rozplynuly.

Místo rentgenu stínohra

Poslancům se nabízela i možnost vrátit novelu do druhého čtení a v něm zformulovat jediný dobře připravený návrh, který by nebyl kanonem na komára. To však sněmovna odmítla. Řeznický nůž začal šmidlat v porcovaném zvířeti a vykostil z něj prakticky všechny veřejně vlastněné podniky a u dalších institucí vypustil významné typy smluv anebo důležité údaje z nich.

Namísto rentgenu, který jen za půlrok ukázal mnoho podivuhodných otazníků (například odhalil, že zdravotnická zařízení nakoupila léky a zdravotnický materiál za více než půl miliardy korun bez soutěže), tu budeme mít spíše stínohru, v níž velké veřejné peníze zůstanou zahaleny tmou.

Hlasování o vykostění registru smluv mimořádně zvýraznilo odpovědnost politických stran za opouštění volebních slibů. Budou také zodpovědné za pravděpodobný legislativní guláš, až se ukáže, že narychlo přijaté změny jsou nejasné a nelze je dobře aplikovat. Například rozhodování o tom, zda podniky mají, či nemají průmyslovou, nebo obchodní povahu, bude v mnoha případech zcela nejasné, povede k vysoké právní nejistotě a možná i finančním škodám. Veřejné nemocnice jistě budou tvrdit, že mají obchodní povahu (na průmyslovou si netroufnou). Kdo jim to ale bude věřit?

Šrám na důvěře 

Návrhy prošly o jeden hlas. Ukazuje to nestabilitu tohoto podezřelého obratu momentální většiny ve sněmovně. Jestliže o schválení původního znění zákona někteří poslanci později říkali, že nevěděli, co schvalují, nyní to můžeme tušit ještě více. Řeznický nůž při svém šavlovém tanci vyřízl z tváře některých politických stran pověstný nos mezi očima a zanechal hluboký šrámna důvěře, že opravdu chtějí transparentní nakládání s veřejnými penězi.

Oldřich Kužílek

Autor je poradce Otevřené společnosti pro otevřenost veřejné správy a jeden z garantů platformy Rekonstrukce státu.

Komentář vyšel 24. února 2017 v Lidových novinách.