4 otázky pro kandidáty do Úřadu pro dohled nad financováním politických stran - a jejich odpovědi

Jak by měl fungovat nově vznikající úřad a na jaké oblasti by se měl nejvíce zaměřit? Zeptali jsme se všech kandidátů na jeho členy i předsedu, o nichž budou v nejbižších dnech hlasovat poslanci a senátoři. Zde jsou jejich odpovědi.

Nový úřad začne fungovat od 1. ledna 2017 na základě zákonů reformy financování politických stran a kampaní, které poslanci a senátoři schválili v tomto roce. Úřad jako ústřední správní orgán bude mít na starosti kontrolu financování politických stran i předvolebních kampaní. Obojí měl dosud na starosti Kontrolní výbor Poslanecké sněmovny. Úřad bude sídlit v Brně a bude jej tvořit předseda, další čtyři členové úřadu a další zaměstnanci.

Předsedu Úřadu jmenuje a odvolává prezident republiky. Předsedu Úřadu jmenuje prezident republiky ze dvou kandidátů, z nichž jednoho navrhuje Poslanecká sněmovna a jednoho navrhuje Senát.

Členy Úřadu jmenuje z kandidátů zvolených Senátem prezident republiky. Kandidáty na členy Úřadu navrhují Senátu prezident Nejvyššího kontrolního úřadu, Poslanecká sněmovna a jednotliví senátoři. Z kandidátů navržených prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu zvolí Senát jednoho kandidáta na člena Úřadu. Další dva kandidáty na člena Úřadu zvolí Senát z kandidátů navržených Poslaneckou sněmovnou a jednoho kandidáta na člena Úřadu zvolí Senát z kandidátů navržených jednotlivými senátory.

Všem navrženým kandidátům jsme zaslali následující 4 otázky. Pod nimi si můžete přečíst, jak na ně reagovali ti, kteří nám na ně doručili své odpovědi, či vysvětlení těch, kteří se rozhodli neodpovědět.

Otázky pro kandidáty

1.) Jaké jsou podle vás hlavní oblasti, které jsou dnes ve financování politických stran a kampaní problematické a Úřad by se na ně měl od počátku zaměřit?

2.) Jak byste do tří vět shrnul vaši představu o vizi fungování Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran? Měl by působit spíše jako kontrolní a sankční orgán, nebo spíše jako orgán vydávající interpretující zákon, sjednocující výklady zákona a metodicky vedoucí strany a kandidáty?

3.) Jak podle Vás Úřad zajistí, aby nově navržená pravidla byla dodržována a respektována - když se například někde objeví neoznačená předvolební reklama nebo když strany nebudou uvádět všechny náklady na kampaně a reálně tak budou překračovat navržené limity? Finanční sankce nejsou dle zákona moc vysoké.

4.) Důležitým novým opatřením je i regulace třetích osob zasahujících do předvolebních kampaní. Jaké spektrum třetích osob by se mělo registrovat: podnikatelé, mediální agentury, média samotná, zájmové spolky?

Odpovědi kandidátů:

Odpovědi kandidátů v jednom textovém souboru si můžete stáhnout zde.

Mgr. Vojtěch Weis

(navržen ČSSD pro Poslaneckou sněmovnu na funkci: předseda úřadu, ta bude o jeho navržení Senátu hlasovat 9.12.2016)

Děkuji za Vámi projevený zájem a podrobné popsání Vaší činnosti.

Domnívám se, že v tuto chvíli, kdy ještě jednotlivé komory Parlamentu ČR ani nenavrhly své kandidáty, by jakékoliv vyjádření k Vámi položeným otázkám mohlo být vnímáno jako předčasné.

Ing. Lenka Maštálková

(navržena KSČM pro Poslaneckou sněmovnu na funkci: člen úřadu, ta bude o jejím navržení Senátu hlasovat 9.12.2016)

Dosud nedoručila žádné odpovědi.
 

Mgr. et Mgr. Jiří Navrátil, Ph.D

(navržen ČSSD pro Poslaneckou sněmovnu na funkci: člen úřadu, ta bude o jeho navržení Senátu hlasovat 9.12.2016)

1.) Dle mého názoru jde v případě volebních kampaní zejména o celkový objem prostředků a v případě volebních kampaní i politických stran dále i o původ těchto prostředků. To je ostatně také předmětem novely volebního zákona a vlastně i důvod vzniku Úřadu. Nejpozději od poloviny devadesátých let minulého století se média a veřejnost pravidelně zabývají otázkou, do jaké míry je původ financí ve volebních kampaních transparentní a do jaké míry jde naopak o prostředky související s klientelismem nebo dokonce korupcí. Zatímco dříve se tyto pochybnosti objevovaly zejména v souvislosti s politickými stranami u voleb do Poslanecké sněmovny, změna mechanismu volby prezidenta ukázala, že je nutné tento problém řešit šířeji. Pochybnosti o zdrojích financování politických stran a kampaní jsou jedním z kořenů odcizení části veřejnosti ve vztahu k politickému systému jako takovému, proto vnímám ustavení Úřadu jako šanci na změnu tohoto stavu.

2.) Úřad vzniká v kontextu širší proměny české legislativy týkající se financování politických stran a volebních kampaní. Spolu se změnou legislativy, která podrobně specifikuje podmínky a pravidla financování volebních kampaní, přichází rovněž reálný kontrolní a sankční nástroj v podobě Úřadu. Proto se domnívám, že role Úřadu leží především v rovině kontrolní, a to s cílem nikoliv samoúčelné penalizace, ale kvůli posilování důvěry občanů k základním demokratickým mechanismům.

3.) Podle mého názoru bude muset umět Úřad své výhrady především dobře a srozumitelně komunikovat navenek. Mimo využívání správních nástrojů a ukládání finančních sankcí je minimálně stejně tak důležité případné přestupky dokumentovat a komunikovat veřejnosti a médiím. Výsledkem tohoto snažení by nicméně dle mého názoru neměly být mediální štvanice, nýbrž věcné a podrobné informování veřejnosti o zjištěných problémech a nedostatcích. To je dle mého soudu klíčový odstrašující potenciál Úřadu. Předpokladem pro něj je nicméně věrohodnost a nezávislost Úřadu v očích veřejnosti, bez které je tato jeho funkce pouhou iluzí.

4.) Dle zákona existuje výčet subjektů, které se nemohou stát registrovanou třetí osobou (např. rozhlasová nebo televizní média). Ostatní typy subjektů tedy registrovány být mohou, pokud o to projeví zájem. Osobně bych jako zájemce o registraci očekával kombinaci spolků a zájmových sdružení, a podnikatelských subjektů – oba tyto typy aktérů jsou přece jenom během tuzemských předvolebních kampaní dlouhodobě přítomny.

Ing. František Sivera

(navržen ODS pro Poslaneckou sněmovnu na funkci: člen úřadu, ta bude o jeho navržení Senátu hlasovat 9.12.2016)

Dosud nedoručil žádné odpovědi.

 

JUDr. Zdeněk Varhaník

(navržen ANO 2011 pro Poslaneckou sněmovnu na funkci: člen úřadu, ta bude o jeho navržení Senátu hlasovat 9.12.2016)

Úvodem  své odpovědi na Vámi položené otázky bych rád upozornil na tu skutečnost,   že novelou zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, byl sice zřízen Úřad se sídlem v Brně jako ústřední správní úřad pro dohled nad hospodařením stran a hnutí v zákonem stanoveném rozsahu (jeho obsazení) spolu s vymezením jeho pravomocí, ale bez bližších podrobností týkajících se jeho organizační struktury, procesu vlastní kontrolní činnosti (kontrolního řádu) apod. Tzn. že jeho „uvedení“ do provozu bude vyžadovat další zákonem předvídané kroky (§ 19b, z nichž většina bude záležet na osobě jmenovaného předsedy Úřadu.

1.) Úřad by se měl svou činností (kontrolou) podle mého názoru zaměřit na zvýšení transparentnosti financování politických stran a hnutí a politických institutů v celém rozsahu jejich hospodaření, zejména by se však měl zaměřit na kontrolu financování jednotlivých předvolebních kampaní.

2.)
a)  Úřad tak, jak to vyplývá z dikce zákona by měl vykonávat všechny působnosti uvedené v ustanovení § 19f předmětného zákona;

b)  Podle mého názoru by tedy měl působit zejména jako kontrolní a při zjištění porušení zákonem stanovených povinností ze strany politických stran a hnutí a politických institutů i jako sankční orgán;

c)  Samozřejmě předpokládám, že jeho poznatky zveřejněné ve výročních zprávách o činnosti a jeho rozhodnutí v projednaných správních deliktech by byly určitým „vodítkem“ pro politické strany a hnutí při jejich činnosti, a to především v oblasti jejich hospodaření. Výklad sporných ustanovení zákona bych však jednoznačně přenechal příslušnému nezávislému soudu.

3.) Podle mého názoru může zřejmé a doložitelné nedodržování a nerespektování stanovených pravidel Úřad projednávat a sankcionovat (sankce jsou však i dle mého soudu nízké s přihlédnutím k objemu finančních prostředků, s kterými politické strany a hnutí hospodaří, a je otázkou, zda nebude v určitých případech pro politické strany a hnutí a v budoucnu i pro politické instituty „výhodné“ stanovená pravidla porušovat.

V neposlední řadě na jakýkoli nezákonný postup v těchto případech může Úřad informovat jak média, tak i veřejnost.

4.) Podle mého názoru by se měly registrovat všechny třetí osoby, které budou zasahovat do předvolebních kampaní.

Prof. PhDr. Hana Vykopalová, CSc.

(navržena KSČM pro Poslaneckou sněmovnu na funkci: člen úřadu, ta bude o jejím navržení Senátu hlasovat 9.12.2016)

1.) Dle mého názoru mezi hlavní oblasti v problematičnosti financování politických stran patří:

- netransparentnost financování a nedostatečná možnost veřejné kontroly financování politických stran,
- nesoulad zveřejněného objemu finančních prostředků nekorespondující s odbornými odhady reálných nákladů,
- skrytí sponzoři podporující politické strany a jejich účast ve veřejných zakázkách za zásluhy,
- zneužívání reklamy ze strany soukromých firem  jako nepřímé podpory  politiků a politických stran

2.) Úřad má ztransparentnit toky financí užívané v politice a politiky a má se stát orgánem kontrolním a sankčním. Jedná se o nový a doposud neznámý prvek v Českém zákonodárství  a   je  zřejmé, že v první fázi bude působit spíše metodicky pro aplikaci zákona do praktického života,  zjištění úřadu mohou být čitelnějším prostředkem schopným  vyrovnat startovní pozice pro všechny účastníky volebních kampaní.

3.) Kontrolní činnost v "terénu" by měla být hlavním zdrojem zjištění úřadu. Není samozřejmě možné ignorovat ani anonymní podněty občanů, ale bez jasných faktů a ověření by neměly sloužit k perzekuci.

Sankce až tak malé nejsou a v případě opakování prohřešků  mohou citelně  ovlivnit financování účastníků voleb. Ale hlavní obavou těch, kteří nerespektují  daná pravidla financování,  by měla být ztráta důvěry voličů.

4.) Všichni podílející se na ovlivňování veřejného mínění přímým nebo skrytým financováním politických stran, volebních kampani, politiků a pokud nesplní povinnosti uložené zákonem musí vědět, že budou postiženi dle zákona. To se týká i v otázce nezmíněných neziskových organizací, lobbistů i různých sdružení obecně nazývaných občanskou společností. Cílem by měla být kultivace politického prostředí k dosažení rovných podmínek politické soutěže v ČR.

Vladimíra Dvořáková

(navržena senátorem V.Hamplem pro Senát na funkci: předseda úřadu, ten bude o jejím navržení prezidentovi hlasovat 14.12.2016)

1.) Nelze vycházet jen z konkrétních problematických okruhů, je nutné k financování „politiky“ přistoupit jako k celku. Samozřejmě, Úřad bude mít hned na počátku úkol připravit se na volební kampaně pro volby do Poslanecké sněmovny a prezidentské volby. Je dobře, že k dispozici jsou odborné publikace a zkušenosti z monitorování volebních kampaní, na nichž se podílela jak akademická sféra tak nevládní organizace. Je možné a nutné  také vycházet ze zahraničních zkušeností. I přes toto všechno, co je k dispozici, bude určitě ten první „volební rok“ velmi náročný, protože na postižení financování voleb s hlubším propojením s celkovými financemi konkrétní strany, bude málo času.  Musíme si být také vědomi toho, že v prvním roce půjde o celkové nastavení Úřadu, jehož efektivita by se měla projevit v dlouhodobější perspektivě v omezení korupčního prostředí a doufejme i v posílení důvěry občanů v politiku a v politiky. Při nastavování fungování Úřadu bude nutné zabránit jeho zahlcení mnoha drobnými podněty a dílčími pochybeními. Je nutné budovat profesionální kapacity a metodiku, jež dokáže reagovat na závažné problémy, kvůli nimž fakticky tento Úřad vzniká.

2.) Jde jednoznačně o kontrolní instituci, jejíž pravomoci jsou dané zákonem a v rámci zákona se musí pohybovat; může ukládat i určité sankce, jejichž maximální výše je také dána zákonem. Politické strany ale nesou plnou zodpovědnost za to, jak mají vedené finance a financovány volební kampaně. Úřad není poradním či metodickým orgánem, byť kontrolní zjištění ze strany Úřadu jistě může stranám poskytnout zpětnou vazbu. 

3.) Bude záležet i na veřejnosti, výsledky kontrol musí být veřejnosti k dispozici. Pokud nedodržování pravidel nebude veřejnosti vadit, tak ani sankce příliš nepomohou, i kdyby byly sebevyšší. Strany se mohou proti sankcím odvolat k soudům, což považuji za správné; právě tam by případně mělo docházet k sjednocujícímu výkladu zákona. A samozřejmě pokud by Úřad narazil na významná porušení pravidel a podezření, že by mohlo jít o ilegální financování stran a kampaní, tak samozřejmě má povinnost na to upozornit orgány činné v trestním řízení. Ale Úřad je kontrolní, nikoli vyšetřující instituce.

4.) Povinnost registrovat se u Úřadu je daná zákonem, jde o fyzickou či právnickou osobu, „která se hodlá účastnit volební kampaně bez vědomí kandidující politické strany…“  Tady nejde o zaměření „osoby“, ale o způsob jejího zapojení do volební kampaně. Když to zjednoduším: pokud strana zapojí do realizace volební kampaně mediální agenturu, zaplatí jí, výdaje se zobrazí na transparentním účtu, tak není nutná registrace této agentury. Pokud tatáž mediální agentura není placena konkrétní stranou a začne z vlastních prostředků jí vytvářet reklamu, pak by samozřejmě registrována být měla. Ale situace je samozřejmě mnohem komplikovanější. Je známo, že řada aktivit, které se uskutečnily při minulých volbách, typu „večeře s kandidátem XY“, se vůbec neobjevily v účetnictví kampaně a ani nebylo zřejmé, kdo to hradil. Je pravděpodobné, že ti „nejvlivnější“ sponzoři budou chtít i nadále zůstat v utajení. To vše bude nutné podrobně analyzovat a sledovat a  zkušenosti promítat do činnosti Úřadu.

Jan Marek

(navržen senátorem R.Martínkem pro Senát na funkci: předseda i člen úřadu, ten bude o jeho navržení prezidentovi hlasovat 14.12.2016)

1.) Transparentnost financování stran v celku i v detailech, dodržování limitů na volební kampaně, skryté závazky stran a nedostatečná regulace darů. To za situace, že informace nejsou pod širší veřejnou kontrolou – to vše je nutno zásadně změnit.

2.) Musíme vycházet z dikce zákona, takže samostatný ústřední správní úřad, fungující jako dohledový a sankční orgán. Současně také jako otevřený poskytovatel zpětné vazby, zejména z kontrolních nálezů; na druhou stranu je logické, že vykladatelem zákona jsou příslušné nezávislé soudy. Mojí vizí je úřad nezávislý, objektivní, transparentní a respektovaný. Tři věty jsou málo, takže ještě čtvrtá: Úřad  je ovšem potřeba nejprve co nejdříve vybudovat, obsadit a nastartovat, takže si musíme poměrně rychle odpovědět na základní otázky, a to především KDE, S KÝM a JAK?

3.) Trvalým monitoringem, důsledností a transparentním projednáním zjištěných porušení a využíváním celé škály disponibilních nástrojů jak v rámci správního či přestupkového řízení, tak i v oblasti komunikace jak s účastníky řízení, tak s veřejností… Sankce se opticky mohou zdát malé, ale za jistých okolností mohou být velmi citlivé, totéž plně platí i pro zveřejnění kontrolních nálezů.

4.) Musíme se i zde pohybovat výhradně v mezích zákona, takže platí, že „…každá právnická nebo fyzická osoba, která se hodlá zúčastnit volební kampaně bez vědomí kandidující politické strany...“  Neplatí to pro média typu tisk, TV, rádio. V této oblasti však vidím nutnost jedné z prvních výkladových aktivit Úřadu. S ohledem na blízkost voleb a kvantum agendy to totiž může za jistých okolností až  paralyzovat činnost Úřadu. Bude proto zřejmě nutné umožnit registraci dálkovým způsobem přes web úřadu (např. interaktivním formulářem), samozřejmě s příslušným kontrolním a potvrzujícím mechanismem.

 

Jan Outlý

(navržen senátory J. Kuberou a P. Šilarem pro Senát na funkci: předseda úřadu, ten bude o jeho navržení prezidentovi hlasovat 14.12.2016)

1.) Otázka patrně míří ke stavu po 1. 1. 2017, kdy nabydou účinnosti významné legislativní změny přijaté v tomto roce. Výčet současných nedostatků (do konce roku 2016) by byl obsáhlý, novely volebních zákonů a zákona o politických stranách je ale do značné míry řeší.

Žádná zákonná úprava však není dokonalá a i po Novém roce vyvstanou potenciální problémy, s nimiž se bude muset úřad vypořádat. Obávám se hlavně náporu, který úřad čeká v souvislosti s registrací třetích osob. Hned na začátku svého působení se bude muset úřad vypořádat s největší volební kampaní – tou před sněmovními volbami. Lze očekávat, že těch, kdo se budou chtít vedle stran v kampani angažovat, budou stovky, možná spíše tisíce. Každý, kdo bude chtít třeba jen vylepit plakáty kritizující toho či onoho, by se měl registrovat jako třetí osoba. Úřad má dle zákona žádosti o registraci vyřizovat neprodleně, jenže žádné třetí osoby ještě v registru nebudou, všichni se budou registrovat poprvé. Přitom bez registrace nelze začít agitovat, což naráží na svobodu projevu. Podotýkám, že registrovaná třetí osoba si následně ještě bude muset zřídit transparentní účet u banky a oznámit jeho webovou adresu úřadu, který ji musí zveřejnit. A protože lidé nechávají často věci na poslední chvíli, lze předpokládat, že největší nápor této agendy nastane v jedné velké vlně na konci letních prázdnin. Úřad má přitom mít jen pár zaměstnanců. Další problém nastane s kontrolou dodržování limitů na kampaně. Limity se netýkají jen stran, hnutí, případně nezávislých kandidátů, ale i třetích osob. Pokud jich budou stovky či tisíce, bude muset úřad patrně přijmout metodiku náhodných kontrol, podobně, jako se například před prezidentskými volbami kontroluje každý x-tý podpis na petici podporující kandidaturu uchazeče. Paralelně se bude muset vypořádat s podněty upozorňujícími na neoznačenou agitaci – dá se čekat, že jí bude hodně, protože veřejnost ještě novou legislativu nezná a není si vědoma zmíněných povinností.

Další velkou neznámou bude činnost politických institutů, které si strany nově mohou a pravděpodobně budou zakládat. Financování politických institutů je v nové legislativě regulováno podstatně méně než u stran a hnutí.

Nevztahují se na ně například limity výše darů ani výdajů. Instituty sice nesmějí straně poskytnout dar nebo půjčku a přispívat straně na kampaň (ani kampaň vést), v praxi však může být obtížné určit, co je „podpora aktivní účasti občanů na veřejném životě“ a co už je volební kampaň. Úřad bude muset zákon vhodným způsobem vyložit a praktikovat. Výčet dalších potenciálních problémů by mohl být ještě dlouhý, ale čas ukáže, jak nová legislativa bude fungovat.

2.) Úřad by měl být partnerem pro zájemce o sponzorování stran, novináře, veřejnost i politické strany, které chtějí fungovat transparentně, a jeho zprávy by vedle účetních rozborů měly zachytávat trendy či přinášet mezinárodní srovnání, tak aby mohl postupně přispět ke změně postojů voličů vůči stranám. Přesto je ale pravomoc vést správní řízení a udělovat sankce nezbytná a musí být využívána v přiměřené podobě vždy, když se kontrolou zjistí porušení zákona: pokud například strana změní webovou adresu, na které vede otevřený účet, a zapomene ji obratem sdělit úřadu, půjde z mého pohledu o méně závažný delikt, než když přijme půjčku od majitele firmy realizující veřejnou zakázku (pro oba případy přitom zákon počítá se stejnou maximální výší sankce). Nejstriktnější by měl úřad být vůči pokusům financovat kampaně skrytě, prostřednictvím zdánlivě nesouvisejících služeb a zakázek, přes nastrčené bílé koně a podobně, a jakkoliv odhalovat tento způsob financování je obtížné a možnosti dané zákonem omezené, měl by se ně úřad zaměřit a zejména v těchto případech využívat beze zbytku všech možností, které mu právní řád dává.

3.) Takové případy by se měly odvíjet po dvou liniích. Správní řízení je právním nástrojem, často je ale pro strany a kandidáty bolestnější, když o kauze informují média. Úřad bude správním orgánem, takže bude postupovat podle správního řádu, resp. zákona o přestupcích. Pokud bude mít podezření na pachatele takového přestupku, vyzve ho k podání vysvětlení a následně s ním může zahájit řízení, které může skončit sankcí. Pokud žádné podezření na autora neoznačené agitace mít nebude, může i tak podniknout úkony před zahájením řízení a požádat o součinnost Policii ČR, případně jiné orgány. Před zahájením řízení lze také provést tzv. zajištění důkazu. Sankce, zejména vůči fyzickým osobám, skutečně nejsou moc vysoké a dost možná nebudou pro leckoho odstrašující. U právnických osob je hrozba sankce už vyšší. Například zaplatit 1,5 násobku částky, o kterou strana přesáhla limit na kampaně, už může „zabolet“. Ale protože se u nás skoro každý rok konají nějaké volby, může nakonec pro strany být největším strašákem fakt, že úřad prokázaný delikt zveřejní a věc se dostane do médií, i když k tomu dojde až po těch volbách, u nichž k deliktu došlo.

4.) Média registrovanými třetími osobami být nemohou, a to ani tištěná. Pokud jde o podnikatele, spolky, jednotlivce, je zcela v pořádku, když využívají svého práva vyjadřovat politické postoje a do kampaně se zapojují. S jistou nadsázkou lze říci, že čím víc takových osob bude, tím lépe. Úřad by jim měl být partnerem a pomoci jim, aby mohli agitovat v souladu se zákonem. Hned na první stránce webu by měl mít úřad viditelné odkazy typu „chci dát straně dar“, „chci agitovat v kampani“ a podobně. Pod nimi by měl každý najít srozumitelného průvodce registrací, informace o finančních limitech či požadavcích na transparentní účet.

Lubomír Dohnal

(navržen senátorem M.Vystrčilem pro Senát na funkci: člen úřadu, ten bude o jeho navržení prezidentovi hlasovat 14.12.2016)

1.) Přijatý zákon číslo 302/2016 Sb., kterým se mění zákon číslo 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, popisuje vznik a kompetence Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. Cílem je zvýšit důvěryhodnosti politických stran, zvýšení transparentnosti financování politických stran, regulace volebních kampaní, umožnění nezávislého dohledu a následné transparentní zveřejnění výsledků práce Úřadu.

2.) V současné době představy a vize o fungování Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, jsou zcela předčasné, ptáte se pouhého kandidáta na člena Úřadu. Toto bude jistě zásadní úkol jmenovaného předsedy a členů Úřadu. Přístupem každého úřadu a to mohu potvrdit ze své dlouholeté dosavadní praxe úředníka ve veřejné správě bez stranické minulosti je základem jasná metodika, každodenní transparentní práce, dohledová a kontrolní činnost a pak teprve případné sankční kroky. Samozřejmě vše ukáže denní praxe chodu Úřadu, dnes jsme ještě před startem.

3.) Současná pravidla ukládá nový přijatý zákon a to může být dobrý začátek pro první kroky Úřadu, případně další kroky v této oblasti ukáže až čas a každodenní praxe. Dále je možné použít analýzy a hodnotící zprávy GRECO pro Českou republiku a zkušenost ze zahraničí. Finanční sankce (za přestupek nebo správní delikt) jsou v zákoně dány a jejích hodnocení je předčasné, když samotný zákon nabývá účinnosti 1. 1. 2017.

4.) V této oblasti je asi hodně práce před novým Úřadem se zaměřením na účetní závěrky, přehled příjmů a výdajů, přehled dárců, výroční zprávy, zpráv auditorů s možností využití referenčních údajů ze základních registrů a informačních systémů. Dále bude významná případná spolupráce úřadů ve veřejné správě.

Tomáš Hudeček

(navržen senátorem P.Šilarem pro Senát na funkci: člen úřadu, ten bude o jeho navržení prezidentovi hlasovat 14.12.2016)

Velmi mě těší zájem neziskového sektoru o osud Úřadu, neboť z vlastní zkušenosti vím, že přijetí zákona, respektive jeho vyhlášení ve sbírce zákonů, je pouze koncem legislativního procesu. Samotné uvedení jednotlivých ustanovení zákona v život je pak důležitější fází.

Jakkoli jsem přesvědčen, že otevřenost by měla být ctností každého úřadu a jeho členů, přijde mi netaktické z mé strany a nefér vůči senátorům, abych Vám v tomto okamžiku zasílal odpovědi na přiložené otázky. Samozřejmě, že stejné otázky a mnohé další si od okamžiku, kdy jsem začal rozmýšlet svoji kandidaturu, pokládám i já. Nicméně, představit svoji vizi Úřadu a své názory na jeho fungování, jakož i sebe sama, jdu jednotlivým senátním klubům v úterý 13. prosince 2016 a všem senátorům pak dne 14. prosince 2016. Do tohoto data nechci svým protikandidátům ulehčovat pozici tím, že budu veřejně prezentovat své vize a názory tak, aby v případě potřeby mohli upravovat a vylepšovat ty své. A odpovídat Vám nějakými obecnými a vzletnými frázemi mi přijde nedůstojné. Jiná situace by samozřejmě byla, pokud by vize, "projekt" nebo motivační dopis byly součástí náležitostí kandidatury. V tom okamžiku bych Vám tento dokument obratem zaslal.

Uvědomuji si, že časová souslednost je poněkud nešťastná, když představení jednotlivých nominantů proběhne 13. a 14. prosince a samotná volba členů Úřadu bude vzápětí navazovat, ale prosím Vás o pochopení mých, shora nastíněných, důvodů mého rozhodnutí. Pokud budete mít zájem, tak své odpovědi na níže položené otázky zašlu v okamžiku, kdy ukončím senátní kolečko. Tedy v průběhu středečního odpoledne.

Upřímně, mé hodnoty, vize a záměry odpovídají standardům moderního právního státu a demokracie ve 21. století. Voliteli jsou senátoři a člena Úřadu následně jmenuje prezident. Považuji tedy za přirozené a vhodné, seznámit tyto aktéry se svými vizemi Úřadu a záměry na jeho fungování nejprve osobně.

Jana Juřenčáková

(navržena senátorem P.Kunčarem pro Senát na funkci: člen úřadu, ten bude o jejím navržení prezidentovi hlasovat 14.12.2016)

1.)
- Peněžní toky z obchodních společností, vlastněných stranami
- Kupování míst na kandidátní listině za poskytnuté dary od kandidátů
- Zaměňování darů od členů za členské příspěvky
- Kontrola finančních zpráv s účetní závěrkou,
- Dary od firem, které jsou vítězi veřejných zakázek
- Dary fyzických osob
- Obvyklá cena bezúplatných plnění

2.)
- v první řadě  by se měl Úřad zaměřit na náplň formuláře pro zprávu o financování volební kampaně tak, aby tato zpráva byla dostatečně vypovídající a kontrolovatelná s účetnictvím volební kampaně a následně poskytovat metodické vedení k vyplnění vzoru formuláře.

- Dalším krokem by měla být důsledná kontrola předkládaného účetnictví v souladu se zákonem o sdružování v politických stranách a v politických hnutích a zákonem o volbách do Parlamentu ČR, včetně sankcí za porušení zákona (včetně prověřování podnětů třetích stran na konkrétní porušení zákona).

- Na základě zjištěných nedostatků by pak měl Úřad působit v roli toho, kdo bude sjednocovat výklady zákona a metodicky vést strany a kandidáty.

3.) Vzhledem k tomu, že sankce vzhledem k výši limitů na předvolební kampaně i vzhledem k výši státních příspěvků pro strany a hnutí jsou nízké, Úřad by měl v těchto případech nedodržování a nerespektování zákonů využívat možnosti podání návrhu na pozastavení činnosti strany nebo hnutí či zrušení politické strany nebo hnutí. Dále by se měla využít možnosti návrhu pozastavit vyplácení státních příspěvků.  Český právní řád už má v sobě zakotven i trestní postihy pro fyzické osoby v souvislosti se zkreslováním účetnictví či zkreslováním údajů o stavu hospodaření a jmění u právnických osob. 

4.) Dle mého názoru by se jako registrované třetí osoby měly registrovat mediální agentury, podnikatelé, spolky.  Je otázkou, zda tomu tak bude, protože mohou pak úmyslně či neúmyslně působit volebním týmům komplikace, vzhledem k tomu, že se částky jimi zaplacené budou započítávat do výdajů na volební kampaň jednotlivých politických stran, hnutí i nezávislých kandidátů.

Martin Kameník

(navržen prezidentem NKÚ M.Kalou pro Senát na funkci: člen úřadu, ten bude o jeho navržení prezidentovi hlasovat 14.12.2016)

1.) Za problematické považuji primárně dvě oblasti:

A) financování předvolebních kampaní, kdy se mohou strany netransparentně financovat skrze různé dodavatelské slevy, úhrady nákladů na kampaň anonymními třetími stranami, případně využívat služeb od dodavatelů, kteří zároveň profitují z veřejných zakázek nebo dotací.

B) věřitelé politických stran, jejichž pohledávky se za určitých podmínek mohou stát pro stranu skrytým darem. Je proto žádoucí sledovat, kdo jsou tito věřitelé a za jakých podmínek stranám půjčují včetně sledování vývoje dluhu.

2.) Úřad by měl být v prvé řadě odhledovým a sankčním orgánem. Navíc by měl plnit funkci analytickou a informační, tedy vyhodnocovat systém hospodaření stran a poskytovat všem aktérům (politickým stranám, vládě, médiím, občanům) ucelené závěry a zpětnou vazbu pro případné korekce systému.

Zároveň by měl být propagátorem vyšší transparentnosti a etiky v hospodaření politických stran a určovat žádoucí výklad pravidel ať už formou metodik, pořádáním oborných nebo osvětových akcí atp.

3.) Úřad by měl v prvé řadě využívat všech zákonných prostředků pro vymahatelnost pravidel, zde nemusí jít pouze o udělování pokut, ale také o pozastavení výplaty státního příspěvku při podání neúplné finanční zprávy, což může být pro hospodaření stran daleko citelnější než pokuta. Úřad přitom může prosadit správnou implementaci zákona stanovením vzoru a příloh výroční finanční zprávy, což bude klíčový dokument pro veřejnou kontrolu. Dodržování pravidel může úřad podpořit také metodickou podporou všem relevantním aktérům formou výkladových stanovisek, metodik a osvětou, zejména v počáteční fázi.

4.) Měly by to být všechny osoby (právnické či fyzické), které se účastní volební kampaně bez vědomí kandidující strany, jejich kandidáta nebo nezávislého kandidáta. Těžko předem odhadnout, kdo se skutečně zaregistruje. Může jít podnikatele, firmy, zájmové spolky atp., které budou chtít podpořit vlastní kampaní určitého kandidáta nebo stranu. Rozhodně to však nemohou být žádná běžná média (rozhlas, TV, tisk), u této skupiny zákon registraci vylučuje.

Michal Pleticha

(navržen prezidentem NKÚ M.Kalou pro Senát na funkci: člen úřadu, ten bude o jeho navržení prezidentovi hlasovat 14.12.2016)

1.) Za hlavní problematickou oblast považuji skutečnost, že informace o stranickém hospodaření nejsou bez zbytečných překážek k dispozici veřejnosti. V současnosti jsou kopie výročních finančních zpráv uloženy v Parlamentní knihovně pouze k nahlížení, což považuji za nedostačující. Zmíněný zákon zcela správně ukládá Úřadu povinnost tyto zprávy zveřejňovat na svých webových stránkách, což zmíněnou překážku odbourává, je to transparentní a koneckonců i levnější.

Další oblastí je určitě způsob výběru auditora, který podává zprávu o ověření roční účetní závěrky politických stran a hnutí, která by měla být s výrokem bez výhrad. V nedávné minulosti byla praxe i taková, že některé parlamentní strany byly auditovány třemi personálně propojenými auditorskými firmami. Na tuto skutečnost pak reagovala i Rada pro veřejný dohled nad auditem, která dokonce v případě jedné takové firmy podala podnět k prošetření Finančně analytickému útvaru MF. Novelizovaný sdružovací zákon se snaží tuto situaci vyřešit tak, že auditora určí statutární orgán strany a to maximálně 5x za sebou. Myslím, že otázka výběru auditora by mohla být předmětem užší spolupráce nového Úřadu s revizním orgánem strany.

Jednou z nejdůležitějších novinek je bezesporu regulace darů, a to zejména uzákonění limitu ve výši 3 000 000,- na dary/bezúplatná plnění v součtu za kalendářní rok. Osobně bych si dokázal představit i nižší limit nebo různé limity pro právnické a fyzické osoby. Strany by neměly být závislé na podnikatelích, právnických osobách, které nemají volební právo, ale na fyzických osobách, tedy voličích. Myslím, že to je cesta, jak účelně bránit privatizaci politiky, tedy ovlivňování politického rozhodování a legislativního procesu.

2.) Mojí představu bych shrnul takto: „žádný úřad ani politická strana nestojí nad zákonem“. Tedy důsledné uplatňování principu právního státu. Pokládám za důležité, aby si tento „mini NKÚ“, jak nový Úřad pro sebe nazývám, vybojoval status opravdové nezávislosti a důsledným uplatňováním zákona a objektivním rozhodováním i reputaci a všeobecný respekt. Dohledová činnost by se neměla omezovat pouze na přezkoumávání úplnosti výročních finančních zpráv, což je standardní audit legality, ale Úřad by měl provádět i vlastní kontrolní činnost, jak to koneckonců předpokládá i § 19g v druhé části první věty. Formulace této části věty je ke škodě věci trochu příliš skromná, bude to podle mě jedno z klíčových ustanovení a bude bezesporu vyvolávat diskuse.

Já si osobně dokážu představit postup Úřadu, který bude zohledňovat dnes již trochu zastaralý nález Ústavního soudu Pl. ÚS 26/94, judikaturu Nejvyššího správního soudu (např. Pst 14/2008-30) a třeba i kontrolní závěr NKÚ č. 15/05, který se týkal kontroly majetkových účastí státu v obchodních společnostech. Politická strana je koneckonců svou povahou také soukromoprávní korporace.

Úřad by měl působit zejména jako dohledový a sankční orgán. Výkladová stanoviska může zveřejňovat na svém webu jako doporučení, nicméně respektovaná interpretace bude stejně náležet soudům. U metodiky bych určitě doporučoval se inspirovat NKÚ a mezinárodními auditními standardy ISSAI.

Úřad by měl zkusit navázat spolupráci s podobnými zahraničními dohledovými orgány, kterým je např. portugalský Entidade das Contas e Financiamentos Políticos (ECFP) a porovnávat poznatky a zkušenosti z praxe.

3.) Respekt k novým pravidlům si Úřad bude muset vynutit jejich důslednou aplikací a vymáháním při vědomí si pravidla podle § 3 odst. 1 věty druhé sdružovacího zákona, který říká, že „Státní orgány mohou do jejich postavení a činnosti (stran a hnutí) zasahovat jen na základě zákona a v jeho mezích.“ To by měla být základní mantra činnosti Úřadu. Současně by vedle již zmíněné objektivity a nestrannosti Úřad měl postupovat zcela v souladu se zásadou legitimního očekávání tak, jak ji známe ze správního řádu, tedy rozhodne-li určitou věc nějakým způsobem, měl by další obdobné případy rozhodovat způsobem stejným. Důvěra je předpokladem reputace.

Finanční sankce opravdu nejsou v tomto případě moc vysoké (§ 16g odst. 1 písm. c) a § 16h odst. 1 písm. c) „velkého“ volebního zákona) a navíc rozpětí sankce je stejné jak u fyzické osoby, tak i u právnické osoby, což je trochu neobvyklé. Myslím, že bude stejně nutné provést po určité době fungování Úřadu interní revizi jeho činnosti a ve spolupráci s ministerstvem vnitra nedostatky odstranit.

Myslím, že přinejmenším stejně důležité jako sankční oprávnění je i prevence a osvěta. Úřad by se rozhodně neměl bát vstoupit na sociální sítě jako je Twitter a Facebook a aktivně tam vystupovat s tím, že by neměl cílit jen na celostátní nebo městská témata, spojená s agendou kontroly politických stran a hnutí, ale měl by se pokusit oslovit i voliče na regionální a obecní úrovni. Možná by se mu podařilo přitáhnout zájem i mladých lidí o věci veřejné, což by bylo více než přínosné.

4.) Zcela v duchu toho, co jsem uvedl o odstavec výše: měly by se registrovat všechny třetí osoby, které splňují požadavek zákona. Uznávám, že formulace § 16 odst. 2 „velkého“ volebního zákona, který říká že: „registrovat by se měla každá právnická nebo fyzická osoba, která se hodlá účastnit volební kampaně...“, není nejšťastnější, nicméně je to formulace zákona, který byl předepsaným postupem projednán a schválen a bude třeba se s tím nějak vyrovnat. Podobných interpretačních zádrhelů bude, obávám se, více. Věřím však, že se je podaří vyřešit a to i za spolupráce nejen s Ministerstvem vnitra ČR, ale i samotnými politickými stranami a hnutími. Posláním nového Úřadu by neměla být pouze kontrola, ale i odborná pomoc či možnost konzultace kontrolovaným osobám, zejména jejich revizním orgánům. Důvěra veřejnosti v politické strany a hnutí je velmi nízká (např. průzkum Sociologického ústavu AV ČR z roku 2012). Vhodně koncipovaná činnost Úřadu by teoreticky mohla tento negativní trend zvrátit.