KOMENTÁŘ: K čemu tu (také) je zákon o střetu zájmů
Zákon o střetu zájmů bude mít dopad na 50 tisíc politiků a veřejných funkcionářů po celé zemi. Veřejnost i ministerstvo spravedlnosti mohou díky němu napravit ne zcela funkční systém podávání majetkových přiznání a jejich kontroly.
Před týdnem vyvrcholila hlavní část dramatu o zákonu o střetu zájmů. Pokud bychom se chtěli držet jeho antické skladby, měla by teď následovat katarze. Není tedy na škodu se těsně před tím zastavit a připomenout původní smysl celého zákona.
Důležitým předpokladem je, že úprava střetu zájmů volených i nevolených veřejných funkcionářů nemá být honem na čarodějnice. Střet zájmů je sám o sobě naprosto přirozeným jevem a není nutné být jakkoli pohoršen tím, že se do něj některý politik nebo úředník někdy dostane. Oba však musí vědět, jak s takovou situací naložit. Střet zájmů začíná být „toxický“, pokud reálně ovlivňuje přijatá rozhodnutí. Je nutné, aby politici i úředníci znali přesný způsob, jak se zachovat, aby kvůli střetu zájmů nikdo nezpochybňoval jimi přijatá rozhodnutí. Otázka tedy nestojí: Jak se nedostat do střetu zájmů? Otázka zní: Jak se zachovat před jednáním, pokud bych se při něm do střetu zájmů mohl dostat? Odpověď je často velice snadná – střet zájmů musím oznámit a samotného hlasování se vůbec nezúčastnit. Z dosavadních zkušeností ale víme, že se nemůžeme moc spoléhat na to, že téměř 50 tisíc veřejných funkcionářů po celé zemi bude vždy poctivě oznamovat byť jen potenciální střet zájmů. Proto jsou již téměř deset let standardem prohlášení veřejných funkcionářů o osobních zájmech, majetku, příjmech a závazcích, podávaná každý rok k 30. červnu. Ta by měla být dostupná veřejnosti. Dosud to však bylo spíše tak, že prohlášení byla rozeseta po více než šesti tisících úřadech po celé republice, často to byly naskenované, ručně psané (ne vždy čitelné) formuláře přístupné jen na omezenou dobu po získání povolení a hesla. Podobně roztříštěné jsou i sankční orgány, které na plnění zákonných povinností dohlíží.
Brambora na straně ministerstva. Ale i veřejnosti
Od září příštího roku by prohlášení všech veřejných funkcionářů mělo shromažďovat ministerstvo spravedlnosti v centrální evidenci. K prohlášením „politických“ funkcionářů se veřejnost dostane jednoduše přímo přes webové stránky. U těch „nepolitických“ (úředníků) budete mít možnost nahlédnout jen na žádost a jen do některých položek elektronického formuláře. K ministerstvu spravedlnosti tato povinnost sice doputovala tak trochu jako horká brambora, velmi důležité však je, že má zároveň politikům a úředníkům dávat i metodickou pomoc a náhodně prověřovat, zda jsou prohlášení správně vyplněná. Díky tomu by tato prohlášení konečně mohla začít plnit svou roli.
Díky přijatému zákonu se můžeme také těšit i na prohlášení hradního kancléře nebo ministerských náměstků, kteří byli do zákona explicitně přidáni. Důležitou změnou je i to, že političtí funkcionáři budou podávat přiznání ke dni nástupu do funkce. Měl by tak být zřejmý počáteční stav, se kterým bude možné všechna další přiznání srovnávat.
Zákon má však stále velmi nízké sankce. Ministerstvo nemůže přímo pokutovat ani jinak sankcionovat ty, kdo se proti zákonu prohřeší a přiznání neodevzdají včas nebo správně vyplněné, jak opakovaně navrhovali zástupci protikorupčních organizací. Případné prohřešky nejvýše postavených politiků (i dalších úředníků) tak budou i nadále řešit jen přestupkové komise v místě jejich bydliště.
Důležitým faktem je i to, že takto usnadněným přístupem k prohlášením se konečně dostává do hry i veřejnost. To, jestli je systém funkční a jestli se daří odhalovat případné střety zájmů a upozorňovat na ně, bude mít tedy od příštího podzimu mnohem pevněji v rukou každý občan.
Marek Zelenka
Autor pracuje ve sdružení Oživení a je členem platformy Rekonstrukce státu.
Komentář vyšel 7. prosince 2016 v Lidových novinách.