Komentář L. Wagenknechta: Kontrola veřejných peněz? Chaos zůstává

Na poslední schůzi před parlamentními prázdninami mohli poslanci výrazně přispět k transparentnějšímu nakládání s veřejnými prostředky v České republice. Kdyby šlo o fotbal, v jednom případě ani nevystřelili na bránu a ve druhém vyslali zmatenou ránu, která skončila v jejich vlastní brance.

Konkrétně: zákon, který by umožnil rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), ani nedostali na program a do voleb už jej nestihnou přijmout. Zákon o řízení a kontrole veřejných financí přijali ve verzi, která kontroly nezjednoduší a ponechá je děravé.

V zákoně o NKÚ by přitom stačilo změnit jeden odstavec a vypustit z něj výjimku, že se působnost úřadu nevztahuje na prostředky obcí a krajů v jejich samostatné působnosti. Nezávislý audit úřadu by nově dosáhl i na veškeré prostředky obcí a krajů a hlavně státních, krajských a obecních firem. Jde o nakládání s více než jedním bilionem korun ročně. Tuto změnu se nepodařilo dotáhnout už druhé vládě po sobě. Tato vláda nezvládla tři pokusy i přesto, že se ke změně většina poslanců přihlásila v rámci kampaně Rekonstrukce státu.

Mezinárodní Limská deklarace, přijatá v roce 1977, přitom uvádí, že nejvyšší auditní instituce (v českém případě NKÚ) mají mít přístup ke kontrole všech prostředků státního rozpočtu. Zdejší kontrolní úřad na ně však stále nedosahuje, a Česko tak ani po 40 letech nenaplňuje tento požadavek mezinárodních auditorských standardů.

Přichází neúčinná úprava kontrolního prostředí

Na stejné schůzi poslanci ve třetím čtení schválili nový zákon o řízení a kontrole veřejných financí. Jeho přijetí požadovali senátoři, když naposledy odmítli přijetí zákona rozšiřujícího pravomoci NKÚ.

Tento zákon má zjednodušit komplikovaný systém kontroly veřejných prostředků a nastavit jednotné auditní prostředí. Podrobnější pohled do podoby, kterou připravilo ministerstvo financí a kterou poslanci schválili, ukazuje, že se to bohužel moc nepodařilo. Stále jsou v něm zachovány oblíbené promíječky (odpouštění daňových odvodů za porušení rozpočtové kázně), mnohé kontroly zůstávají stále duplicitní. Zákon nově zavádí výbory pro audit, což by se na první pohled mohlo zdát jako pozitivní, bohužel však nemají jasně definovanou roli ani povinnosti. Budou tak v této podobě další administrativní zátěží a možnou trafikou pro politické nominanty.

Současný rámec vnitřního řízení a kontroly je založen zejména na těchto zákonech: zákon o finanční kontrole, zákon o rozpočtových pravidlech, zákon o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí a zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu.

Aby bylo dosaženo jednodušší a smysluplné změny, muselo by dojít k systémové změně u každého z uvedených zákonů. Je třeba zejména zrušit duplicitní kontroly a posílit odpovědnost a vymahatelnost při nakládání s veřejnými prostředky.

Na přehledný systém si budeme muset počkat

Jak by mělo řádné hospodaření vypadat, si můžeme ukázat na krátkém příkladu. Audit je totiž až poslední skládačkou celé mozaiky. Vše začíná již plánováním rozpočtu. Ten by měl být založen na skutečných potřebách a vycházet z veřejně známé strategie dané veřejné instituce. Té by po věcné debatě o navržených krocích (třeba počtu kilometrů dálnic, které chce nechat vystavět ministerstvo dopravy) parlament schválil rozpočet a ministr (potažmo celá vláda) by byl parlamentu odpovědný za dosažení stanovených cílů. Na konci roku by ministr předložil parlamentu (a veřejnosti) zprávu o hospodaření ministerstva a o dosažení stanovených cílů i s účetní uzávěrkou. Během roku by dosahování výsledků sledoval interní audit instituce, účetní závěrku by ověřil externí auditor (u institucí, které nakládají s veřejnými penězi, by jím měla být nejvyšší auditní instituce – NKÚ). Díky tomu by veřejnost měla jasné a ověřené informace, jak jednotlivé instituce nakládají s veřejnými prostředky.

Za dosažené (a veřejnosti předem jasně ohlášené) výsledky by byl jednoznačně odpovědný daný ministr, hejtman či starosta. Takhle to funguje v USA, Kanadě, Británii, Francii nebo třeba v Nizozemsku. V ČR si na jednoduchý a přehledný systém kontrol, které dosáhnou na všechny veřejné prostředky, bohužel budeme muset ještě několik let počkat. 

Lukáš Wagenknecht

Autor je ředitel think tanku Good Governance a člen platformy Rekonstrukce státu.

Komentář vyšel 3. srpna 2017 v Lidových novinách.